Když jsem v práci poprvé udělala velkou chybu, byla jsem si jistá, že moje kariéra právě skončila. Chtělo se mi brečet. Na téhle pozici jsem byla už půl roku a konečně jsem měla pocit, že začínám zvládat všechny svoje úkoly a umím si vždy poradit.
A pak se to stalo. V jednom z mých reportů byla chyba. Hloupá chyba, na kterou bych přišla, kdybych si to před odesláním zkontrolovala. Jenže byl pátek odpoledne. A já jsem zalajdačila. Měla jsem plány na víkend, potřebovala jsem už odejít. Hloupá chyba.
A co hůř, na základě mého reportu udělal šéf obchodní rozhodnutí. Zákazník byl hodně naštvaný. Šéf byl rozzuřený a já chtěla být neviditelná.
Co teď? Nevěděla jsem, jestli si mám rovnou sbalit věci a zahanbeně odejít a už se nikdy nevrátit a nebo se snad šéfovi vyhýbat a předstírat, že se nic nestalo. Nakonec jsem se rozhodla čelit důsledkům svých činů a šla si promluvit se šéfem. Bylo to trapné? To si ani neumíte představit. Ale také to byla hodně důležitá část procesu rozvoje. Chyby děláme všichni. Pokud jste v práci noví, všichni počítají s tím, že chyby dělat budete. To bohužel neznamená, že jejich důsledky budou přijímat se stoickým klidem a pochopením zenových mistrů. A když máte tak trochu cholerického šéfa, s trochu napjatější atmosférou musíte počítat.
Tady jsou tři fráze, který byste měli mít v záloze pro naštvaného šéfa, až zase uděláte průšvih.
1. Omlouvám se za „vložte chybu“
Omluva by měla být samozřejmá, ale je velmi často přehlížena. První věc, kterou jsem udělala, když jsem přišla za mým šéfem, byla, že jsem se omluvila. Otevřeně jsem přiznala, že jsem v reportu udělala špatný výpočet a ujistila jsem šéfa, že plně přijímám odpovědnost za důsledky této chyby.
Jakmile jste jednou přiznali chybu, zabraňte jejímu přenášení na někoho nebo něco dalšího. Svalování viny na okolnosti či okolnosti nebo dokonce kolegy může situaci ve většině případů už jenom zhoršit. Přijetí zodpovědnosti za chybu je prvním krokem k jejímu vyřešení.
2. Vím, proč jsem chybu udělala
Jedním z klíčových momentů v mém rozhovoru se šéfem bylo, když jsem mu vysvětlila proč k chybě došlo. Sběr dat k reportu jsem nechala na poslední chvíli a díky tomu, jsem report dokončovala až v pátek odpoledne, kdy má pozornost již nebyla stoprocentní. Hlavním viníkem byl můj špatný time managment.
Jakmile jsem odhalila příčinu celého problému, šéf se jako zázrakem uklidnil. To jsem dooopravdy nečekala. Už jsme se nesoustředili na moji chybu, ale na vyřešení její prvotní příčiny. Byla jsem nováčkem a toto bylo moje první opravdové zaměstnání a já jsem se potřebovala naučit, jak zacházet se svým časem. Pokud chcete šéfa uklidnit, musíte mu ukázat nejen to, že jste se zamysleli nad tím, proč jste chybovali, ale také že se snažíte aktivně předejít dalšímu chybování.
3. Ze své chyby jsem poučil v ….
Horší než to, že jste udělali průšvih už by bylo jen to, kdyby jste se z něj nepoučili. Slíbit, že už se chyba nebude opakovat nestačí. Musíte přijít na to, kde byla chyba, jaké byly její příčiny a jaké kroky musíte podniknout k tomu, aby se to už opravdu neopakovalo. Jaké konkrétní opatření můžete přijmout? V čem se můžete zlepšit?
Jak se ukázalo později, nebyla jsem jediným člověkem, který měl s time managmentem problém. Aniž bych o tom v ten moment věděla, selhaly další dva kontrolní mechanismy, které by za běžných okolností zabránily odeslání chybného reportu zákazníkovi. V několika následujících týdnech jsme tak s mými kolegy pracovali na zlepšení a automatizaci kontrolních mechanismů pro reporting. Šéf byl nadšený a nakonec mi v rámci mého rozvoje zaplatil kurz na zlepšení time managmentu.
I když můj šéf nebyl nadšený z mého průšvihu, ocenil s jakou profesionalitou jsem přijala odpovědnost za jeho důsledky. Dělání chyb je nevyhnutelné. Je méně o tom, snažit se dosáhnout dokonalosti a mnohem více o tom se z chyb rychle zotavit a poučit.
