Být dospělá není tak úplně, jak jsem si to plánovala. Nechápejte mě špatně, dospělost mi přinesla spoustu skvělých věcí. Můžu řídit auto, mám vlastní peníze a tak. Jenže upřímně, není to zas až taková zábava, jak jsem si malovala.
Když jsem byla malá, snila jsem o tom, že budu každý den večeřet gumové medvídky a celý den budu chodit v růžových teplácích. Chtěla jsem dělat, co chci. Jít, kam chci a hlavně jsem už nikdy nechtěla večeřet ten odporný špenát. Chtěla jsem mít kontrolu nad svým životem
No a teď, když jsem dospělá, vím, že když budu každá den večeřet medvídky, bude mi špatně a budu tlustá. Růžové tepláky považuji za strašné a špenát mi vlastně chutná.
Dospělost tak překvapivě není jeden velký mejdan plný čokolády a bonbonů, ale spíše nekonečný průvod povinností, kompromisů a boje o nezávislost. Budgety, deadliny, potřeby a přání těch s nimiž sdílíte svůj život. Někdy mám pocit, že svůj život nekontroluji o nic víc, než když mi bylo deset.
Nebojte se, nefňukám. Můj život je vlastně skvělý, jen si někdy potřebuju připomenout, že být dospělá nejsou jen povinnosti, ale i zábava a je to vlastně všechno super. Tak například:
1.Můžu jít spát v osm večer, ale taky klidně číst až do tří do rána.
2.Když chci, můžu sníst dezert už před obědem, a klidně i dva kousky.
3.Můžu jít pařit do dvou do rána
4.Můžu večeřet na gauči u televize
5.Nemusím si před spaním uklízet svůj pokoj
6.Můžu si celý večer číst (sledovat seriály), zabalená do deky a se sklenicí vína.
Ten seznam může pokračovat do nekonečna a na jeho obsahu zase až tak nezáleží. Důležitá je ta možnost volby. I se spoustou povinností si vlastně mohu dělat, co chci a jsem obklopená lidmi, kteří mě mají rádi takovou, jaká jsem a moje občasné (časté) výstřelky chápou.
A co vy, čím si připomínáte, že dospělácký život je super?
Super osobitý článek, líbí se mi tvůj styl 🙂 Když jsem byla malá, taky jsem pokukovala kolem jak je úžasný být dospělá a strašně jsem se těšila, až si budu moct šahat na prsa- jestli mi vyrostou a jak budu kouřit a jak budu důležitá 😀 nedělám teda ani jedno :-)) :-)) a naopak jsem někdy lehce infantilní, miluju Vánoce, pohádky a plyšový medvídky. Snažím se myslet na vše co super se mi podařilo a být za to vděčná a užívat si každý den. Budu moc ráda když i ty koukneš na můj blog, snad by se ti líbil 😉 mám tam lehce psychologické články, cestovatelské, ale i různé praktické typy, nápady a vychytávky.
Ahoj. Diky za zpetnou vazbu 🙂 na tvuj blog se urcite podivam, moc rada cestuji, tak treba me inspirujes 😉
PS: kouřit- to bylo myšleno jako cigarety 😀 😀 😀
Z tvojho článku vyzerá aj náš dospelácky život bezstarostne. Ja si ho v podstate vcelku užívam, keby sme nemuseli trčať v práci tak dlho bolo by všetko ideálne. Každopádne si už konečne určujem sama, čo si oblečiem a nekecajú mi do toho rodičia, môžem sa líčiť a lakovať si nechty koľko chcem, paradoxne ma však to denné líčenie niekedy už otravuje a nechty som si asi viac lakovala v časoch školských, teraz tomu holdujem čím ďalej, tým menej.